Zájem o změněné stavy vědomí s léčebným i seberozvojovým záměrem má u domorodých kultur tisíce let starou tradici. Lidé v západních zemích se ji v případě psychedelik snaží opět najít různými způsoby. Hlavními proudy je na jedné straně psychedeliky asistovaná psychoterapie prováděná lékaři a psychology, která dnes ve státech US a EU postupně vstupuje do zdravotnického systému.
Druhým hlavním proudem jsou různé workshopy a retreaty inspirované šamanským diskurzem, u kterých se kvalita velmi různí a obtížně sbírá zpětná vazba na její provozovatele. Pohledem psychiatra – některým lidem pomáhají, jiné můžou dekompenzovat. Systém dobré zpětné vazby, jejíž podmínkou je dekriminalizace, by výrazně prospěl těmto programům. Každopádně rozhodnutí o účasti na takových akcích je aktem svobodné vůle jedince, ve kterou jako humanisticky orientovaný psychoterapeut hluboce věřím. Přestože je tento druhý přístup zcela neregulován, jeho reálná společenská nebezpečnost je z mé zkušenosti velmi nízká a většině případů má spíše pozitivní dopad na jedince i komunitu.
Díky zcela chybné legislativní klasifikaci psychedelických látek je psychedeliky asistovaná terapie nedostupná pro většinu klientů, není proto divu, že hledající lidé, mezi kterými jsou často i ti s duševním onemocněním, jdou druhou cestou. Jsem přesvědčen, že poskytování této alternativy dobrou formou lze v principu vnímat jako morální, a proto nadřazené restriktivní legislativě.
Jednání polské skupinky nadšenců nemohu přímo hodnotit, neb nemám žádnou zpětnou vazbu jejich klientů ve svém přímém okolí, ale vzhledem k výše popsaným principům by jistě nemělo být hodnoceno jako závažný trestný čin.