Kauza Ayahuasca: Policejní a soudní lynč ve skutečnosti nevinných mladých lidí je trefou do černého. Česká justice se vrátila do středověku a začala „upalovat“.
Odsouzení Jaroslawa a Karoliny Kordys za podávání nápoje z vylouhované rostliny Banisteriopsis caapi (známého spíše pod jménem Ayahuasca, neboli „Ája“) k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou, resp. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, dále k trestu zabrání majetku a vyhoštění z ČR je odstrašujícím příkladem a ukázkou drakonického selhání české justice. Je ideologickým návratem v práci české policie a českého soudnictví do středověku, do časů upalování za protivenství „Bohu“. A to bez nadsázky. A je pro mě příliš snadné to dokázat. A to nejenom z odborného adiktologického hlediska, ale také z trestně právního a lidskoprávního hlediska.
Hledisko psychiatrické a adiktologické:
Banisteriopsis caapi je tropická liána po tisíciletí používaná k náboženským a léčebným rituálům především v Peru, Kolumbii a Ekvádoru. „Ayahuasca“ je označení v indiánském jazyce kečua a znamená něco jako liána či réva duše či duchů, anebo také mrtvých. Liána Banisteriopsis caapi tvoří pouze jednu součást léčebného nápoje, těmi dalšími jsou pak obvykle listy rostliny Psychotria viridis obsahující právě psychoaktivní látku dimethyltryptamin (DMT), pro kterou byli ve skutečnosti manželé Kordysovi odsouzeni k naprosto neuvěřitelným trestním sazbám. Ayahuasca je nápoj, který se tradičně při léčebných či náboženských obřadech podává orálně. Problém je ovšem v tom, že DMT není orálně aktivní. To znamená že enzym MAO (monoaminooxidáza) DMT rozkládá a nemůže tak dojít k psychoaktivním efektům. Aby k tomu došlo, je třeba přítomnosti inhibitorů MAO, a ty jsou právě obsažené v tropické liáně „Ayahuasce“. Jinými slovy, až přítomnost inhibitorů MAO v žaludeční sliznici může spustit psychotropní efekt. Samotná liána tedy žádný psychoaktivní efekt nemá. Velmi pochybuji o tom, že v důkazním řízení byl tento fakt brán vůbec v potaz.
Ayahuasca, jako rostlinná droga či přesněji lék, patří do skupiny příbuzných látek, které zahrnují psilocybin obsažený v posvátné houbě Aztéků teonanácatl, meskalin získávaný z posvátného kaktusu peyotl mexických indiánů kmene Huichol, LSD vyráběné z ergotových hub rostoucích jako parazit na obilninách a celou řadu dalších přírodních látek.
Všechny tyto přírodní „drogy“ a jejich syntetické ekvivalenty jsou dnes předmětem rozsáhlého klinického a experimentálního výzkumu. Všechna dostupná data přesvědčivě prokazují jejich léčebný potenciál pří péči o zvlášť závažná psychiatrická onemocnění, jakou jsou např.: látkové i nelátkové závislosti, posttraumatická stresová porucha (PTSD), farmakorezistentní afektivní poruchy (deprese), ale také závažná somatická onemocnění s typicky infaustní prognózou (např. terminální stádia zhoubných nádorů), která jsou doprovázena pestrou plejádou těžkých somatických a psychiatrických symptomů (chronická bolest, nechutenství, anhedonie, těžké deprese, generalizované panické stavy, atd.).
Tyto vědecké důkazy zcela jednoznačně dokazují, že zařazení psychoaktivních látek typu DMT mezi „zvláště nebezpečné drogy bez léčebného využití“ je absurdní a z medicínského hlediska neudržitelné. Jedná se o látky bez návykového potenciálu, to znamená, že na ně nemůže vzniknout „závislost“. Již dnes mají a v budoucnosti bez pochyby budou mít široké léčebné využití. Samotné pojmenování „droga“ je v jejich případě zcestné a zavádějící. Odborné je můžeme nazývat psychoaktivními látkami nebo také psychedeliky.
Je téměř jisté, že v relativně blízké budoucnosti bude většina těchto psychedelik ve většině medicínsky vyspělých zemích světa překlasifikována, pro léčebné využití zcela legalizována a je také pravděpodobné, že jednotlivé státy budou jejich výrobu, dostupnost a použití regulovat podobně jako jiné „léčivé přípravky“, na kterých stojí moderní farmakologie. Není vyloučené, že manželé Kordysovi budou zanedlouho odsouzeni pro neexistující trestný čin.
Hledisko trestně právní:
Trestní sazby pro manžele Kordysovi se nachází v pásmu zvláště závažných úmyslných trestných činů, při kterých vzniká závažná újma na zdraví či majetku, případně při kterých vzniká nezákonné obohacení v řádech desítek až stovek miliónů korun, případně zvláště závažných trestných činů, které jsou páchány organizovanou skupinou a mají mimořádný dopad na zdraví velké skupiny lidí.
Sazby 8,5 roku resp. 5,5 roku odnětí svobody v případě prvotrestaných mladých lidí dnes nejsou českými soudy ukládány ani vrahům, násilníkům a bohužel ani těm skutečným dobře organizovaným zločincům pašujícím a obchodujícím s těmi skutečně nebezpečnými drogami.
Při prokazování skutkové podstaty trestného činu a posuzování jeho závažnosti je třeba vždy pohlížet na jeho společenskou nebezpečnost, na to, zda je páchán úmyslně či neúmyslně, a také dbát na tzv. proporcionalitu trestu. Stejný imperativ platí pro samotné vyšetřování a přípravné řízení. Je fascinující a vlastně obtížně uvěřitelné dočíst so o zásahu „po zuby ozbrojeného elitního komanda“ proti mírumilovnému manželskému páru, který nedělal nic jiného, než nabízel rostlinný nápoj lidem, kteří se dobrovolně rozhodli, že se takové zkušenosti chtějí zúčastnit. Je vysoce pravděpodobné, že mezi klienty manželů Kordysových byli závažně nemocní jednotlivci, kterým možná Kordysovi zachránili život. Anebo přinejmenším jim umožnili důstojně se připravit a přijmout přicházející smrt. Je neuvěřitelné, že se Krajský soud v Ostravě nezabýval těmito polehčujícími okolnostmi, a že nehledal svědecké výpovědi těch, kterým manželé Kordysovi pomohli. I to v moderní společnosti patří do moderního pojetí soudnictví.
Závěr:
Celý rozsudek vnímám jako naprosté selhání české justice, a dokonce jako ztrátu, pokud to tak mohu říct, jejího „zdravého rozumu“. Pevně věřím ve „vyšší princip“ či přesněji ve „vyšší spravedlnost“. Pokud se manželé Kordysovi rozhodnou použít nějaký z dostupných opravných prostředků či požádat o milost, rád připojím svůj odborný posudek s nadějí, že tento justiční „zločin“ se vrátí tam, kam patří, tedy do středověku.
MUDr. Pavel Bém
Komisař Global Commission on Drug Policy
Člen Rady vlády ČR pro koordinaci protidrogové politiky
Psychiatr, psychoterapeut a rodinný terapeut
Odborník s 35-ti letou zkušeností v oboru adiktologie
Absolvent studia School of Public Health (Vysoká škola veřejného zdravotnictvi) na Johns Hopkins University, Baltimore, USA
Lektor na Florida State University, School of Criminology and Criminal Justice (Vysoká škola kriminologie a trestního práva)