Rubrika: Prohlášení odborníků

Ten trest, který polský pár dostal, je samozřejmě absurdní. Chápu, že je v Česku nějaká legislativa, ale terapeutický účinek této látky se zkoumá v rámci seriózních institucí jako třeba Imperial College v Londýně. Tento striktní trest odráží spíše zastaralé zákony než cokoliv jiného.

Když to bude legální, stát to bude moci danit, kontrolovat, je to stejný příběh jako u jiných látek. Vždycky vzpomínám na jeden výzkum, který poukázal na škodlivost různých látek. Alkohol hodnotí jakonejvíc škodlivý a psychedelické látky jako nejméně. V tomhle kontextu je pak kriminalizace úplně nelogická.

Celý rozhovor: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ayahuasca-psychedelika-drogy-londyn-vyzkum-medicina_2210310700_ank

Přísný trest za ayahuascu? Její rizika se nedají s tolerovanými drogami srovnat, říká expert Mravčík

Ročně zemře na následky kouření cigaret necelých 20 tisíc lidí. Na následky užívání alkoholu zemře v ČR ročně asi šest tisíc lidí. Úmrtí po užití psychedelik jsou jednotky za poslední léta. Takže pokud se podíváme třeba jenom na měřítko zdravotní významnosti, tak se to opravdu nedá srovnávat.

Celý rozhovor: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/viktor-mravcik-ayahuasca-drogy_2210250010_nov

Zájem o změněné stavy vědomí s léčebným i seberozvojovým záměrem má u domorodých kultur tisíce let starou tradici. Lidé v západních zemích se ji v případě psychedelik snaží opět najít různými způsoby. Hlavními proudy je na jedné straně psychedeliky asistovaná psychoterapie prováděná lékaři a psychology, která dnes ve státech US a EU postupně vstupuje do zdravotnického systému. 

Druhým hlavním proudem jsou různé workshopy a retreaty inspirované šamanským diskurzem, u kterých se kvalita velmi různí a obtížně sbírá zpětná vazba na její provozovatele. Pohledem psychiatra – některým lidem pomáhají, jiné můžou dekompenzovat. Systém dobré zpětné vazby, jejíž podmínkou je dekriminalizace, by výrazně prospěl těmto programům. Každopádně rozhodnutí o účasti na takových akcích je aktem svobodné vůle jedince, ve kterou jako humanisticky orientovaný psychoterapeut hluboce věřím. Přestože je tento druhý přístup zcela neregulován, jeho reálná společenská nebezpečnost je z mé zkušenosti velmi nízká a většině případů má spíše pozitivní dopad na jedince i komunitu. 

Díky zcela chybné legislativní klasifikaci psychedelických látek je psychedeliky asistovaná terapie nedostupná pro většinu klientů, není proto divu, že hledající lidé, mezi kterými jsou často i ti s duševním onemocněním, jdou druhou cestou. Jsem přesvědčen, že poskytování této alternativy dobrou formou lze v principu vnímat jako morální, a proto nadřazené restriktivní legislativě. 

Jednání polské skupinky nadšenců nemohu přímo hodnotit, neb nemám žádnou zpětnou vazbu jejich klientů ve svém přímém okolí, ale vzhledem k výše popsaným principům by jistě nemělo být hodnoceno jako závažný trestný čin. 

Prohlášení ředitele Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (APAS) jakožto člena Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, Bc. Matěje Hollana.

Trestat někoho za věci, které jsou úplně normální, podrývá důvěru v právní stát

“Tak sem se ti dnes normálně poblil v práci,” vykládá odpoledne na pivu kamarád druhému. “Jsme včera zapařili nějak moc, lítaly panáky, do postele jsem se dostal až nad ránem, v práci mi blbě, až jsem musel odběhnout na záchod vyhodit to ze sebe.” V případě světa, jak ho vidí česká policie a soudy, by po tomto rozhovoru měla začít houkat siréna a policisté by měli pozatýkat majitele hospody, kde tento člověk přišel k újmě tím, že konzumoval moc tvrdýho a ráno se pak poblinkal.

Přesně tak absurdní je kauza ayahuasca, kdy za nic, lépe řečeno za to, že v rámci rituálu dali vypít svým zákazníkům psychedelický džus, jsou dva lidé, kteří neudělali nic nebezpečného, zašití do kriminálu s trestem horším než kdyby někoho znásilnili.

Ve skutečnosti by v tom prvním vymyšleném případu byl z pohledu zdravotníků k zásahu větší důvod: alkohol je nebezpečná droga se silným závislostním potenciálem, která je z hlediska společenského dopadu tou vůbec nejhorší. Přesto ji ve velkém užívají i ti, kteří se podíleli na trestní mašinérii v této kauze. Je to přece “legální”. 

“Byl jsem teď na ayahuasce a bylo to fakt zajímavý.” Ze svého okolí bych vygeneroval delší seznam těch, kteří ayahuascu znají, než těch, kdo ji nikdy neměli. Lidé o tom běžně píší na sociálních sítích, podobně jako když se třeba chodí po žhavých uhlících, na meditace nebo do kostela. Ano, ten rituál je někdy drsný, někomu nemusí sednout, ale společenská nebezpečnost tohoto koníčku (pro mnohé spíše terapie), je nulová. Pokud něco, tak dle současného vědeckého stavu poznání převažují pozitiva.

Pokud zde má být elementární respekt k právnímu státu, nesmí tyhle kauzy vůbec existovat. Ti lidé nic neprovedli, nikomu neublížili, přesto sedí v kriminále po boku těch nejhorších zločinců. Je to na úrovni Orwellových Ideozločinů, de facto zločiny bez obětí.

I na základě této kauzy jsme jako Asociace poskytovatelů adiktologických služeb iniciovali petici a sepsali materiál o nutnosti dekriminalizace, který jsme předložili Radě vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí. 12. července tento materiál radou vlády prošel – byl vzat na vědomí – a Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil má nyní za úkol identifikovat případné rozpory s jednotlivými resorty, na čemž již začal pracovat.

Věřím, že se situace celkově zlepší,a že na základě tlaku služeb a odborníků bude tato oblast komplexně dekriminalizována. Věřím zejména také, že se zvrátí tato kauza dvou polských občanů, které český soud poslal do vězení za to, že pili nápoj, který další lidé dobrovolně přijímali, a který je v domorodých kulturách legální součástí tradičního dědictví.  

Kriminalizací ayahuaskových obřadů v České republice se z pohledu historie náboženství navracíme do ostudných dob evropského středověku a novověku, v nichž kvetlo pronásledování jinověrců, heretiků a čarodějnic. Náboženská netolerance, nucené zavádění jediného světonázoru a utlačování lidí s odlišným pohledem na svět, vírou a rituální praxí mají bohužel v evropském kulturním prostoru silné kořeny. Český národ se svou husitskou, rekatolizační a komunistickou minulostí je přitom na potlačování svobody při volbě náboženské identity zvláště citlivý.
Každý dospělý obyvatel Česka zná dobře tato čtyři slova: upálení Mistra Jana Husa. Stala se nejen státním svátkem, ale obecně připomínkou všech tragických selhání při ochraně základních lidských práv a zejména práva na náboženskou svobodu. Srovnání současného justičního procesu s ayahuaskovými neošamany manžely Kordysovými (eventuálně dalších evropských procesů s vyznavači a šiřiteli ayahuaskového náboženství) se středověkými a raně novověkými evropskými procesy s kacíři a čarodějnicemi přitom není, minimálně na fakticko-symbolické rovině, až tak divoké, jak by se mohlo zdát. Z religionistického či teologického hlediska je pro toto srovnání klíčovým termínem tzv. svaté přijímání. Jedním z hlavních hesel Husových českých následovníků a později dalších evropských protestantských reformátorů byl totiž i požadavek na reformu stávající církevní podoby svatého přijímání. Konkrétně šlo o umožnění přijímání „pod obojí“, tedy návrat k původní podobě centrálního křesťanského rituálu přijímání „těla a krve Kristovy“ v podobě rituálního chleba a vína. Stoupenci husitského hnutí prosazovali osobní svobodu v otázce umožnění pití „Kristovy krve“ (mešního vína) z kalichu i laikům a nejen kněžím, jak to praktikovala katolická církev. Odtud ostatně husité získali své populární jméno „kališníci“.
Co má ale křesťanský rituál přijímání „Kristova těla a krve“ společného s ayahuaskou? Pro antropologii a religionistiku je dobře známým faktem, že psychedelicky účinkující nápoj ayahuaska je již po staletí užíván masami jihoamerického domorodého obyvatelstva jako náboženská svátost během šamanských rituálů. Rituální užívání ayahuasky se v jejich chápání velmi blíží právě tomu, co křesťané nazývají svatým přijímáním „Kristova těla a krve“. Ayahuaska sama, případně její hlavní rostlinné ingredience, jsou v náboženském myšlení domorodců považovány za vtělení jakýchsi posvátných duchů, přírodních inteligencí či mystických učitelů. Posvátné přijímání ayahuasky je tak klíčovým rituálem kulturního fenoménu, který můžeme nazvat ayahuaskovým náboženstvím.
Přesto, že ayahuasková religiozita byla bílými dobyvateli a kolonizátory Ameriky po staletí potlačována a kriminalizována jako „dílo ďáblovo“, ayahuaskový šamanismus přežil dodnes. V současnosti je v Jižní Americe považován za důležité kulturní a společensky prospěšné dědictví. Zhruba od začátku 20. století se náboženství ayahuasky začalo úspěšně šířit i mezi místními bělochy a dalším nedomorodým obyvatelstvem Jižní Ameriky. Tento proces dal vzniknout zajímavým náboženským hnutím, jako jsou brazilské ayahuaskové církve Santo Daimé, União do Vegetal, Barquinia atd. Tyto skupiny synkretisticky spojují křesťanství s indiánským šamanismem a dalšími, zvláště africkými náboženskými prvky. Ústředním učením a rituálem těchto státem plně uznávaných náboženských komunit je právě posvátné přijímání ayahuasky. Ta je zde obvykle ztotožněna již nikoliv s domorodými božstvy, ale především s Ježíšem Kristem. Kristův duch se podle učení těchto církví vtěluje do posvátného psychedelického nápoje, aby za jeho pomoci mohl navazovat a rozvíjet hlubší vztah se svými ctiteli. Z pohledu studia dějin náboženství se jedná o další variaci na klasické křesťanské a husitské téma různých forem přijímání „těla a krve Kristovy“. Tato variace spočívá v inovativní, ale logické myšlence, že pro amazonský kulturní prostor je přirozenějším rituálním nosičem pro „Kristovo tělo a krev“ nikoliv chlebová hostie a mešní víno, ale právě tradiční místní náboženská svátost ayahuaska.
Ayahuaskové křesťanské církve se ze své rodné Brazílie relativně úspěšně šíří do světa, zvláště toho západního. Nejvýznamnější příklad jejich zdejšího etablování najdeme v USA, kde některé z těchto církví založily pobočky a získaly legální statut. Donedávna se legálně konaly ayahuaskové rituály Santo Daimé rovněž v Holandsku, které se stalo hlavní základnou pro undergroundové šíření tohoto náboženství po Evropě. V současnosti se koná mezi Santo Daimé a holandskou vládou opakovaně soudní spor o další statut obřadů, který již v minulosti církev vyhrála. Je přirozené, že ne všem západním zájemcům o ayahuaskové náboženství je blízké propojování indiánské spirituality s křesťanskou tradicí. Zdá se, že spíše převažuje zájem o formy rituálu, které více zachovávají jeho původní domorodý ráz. Ty se v několika málo posledních desetiletích značně rozšířily i do Evropy, naši zemi nevyjímaje. Ve skrytu, v ryze undergroundovém kontextu, zde tyto rituály zájemcům z řad veřejnosti nabízejí indiánští šamani z Ameriky nebo, snad v ještě ve větším měřítku, jejich bílí (neo)šamanští žáci. Mezi takovéto neošamany patří i stíhaní manželé Kordysovi.
Pokud dojde k jejich nezvratnému odsouzení, eventuálně ke kriminalizaci dalších vyznavačů a šiřitelů ayahuaskového náboženství, pak se naše společnost sama dobrovolně zříká náboženských svobod, za něj zemřel Mistr Jan Hus a za něž dál bojovali jeho ideoví následovníci, včetně „Učitele národů“ J. A. Komenského. Pokud bude státem šikanován a trestán kdokoliv za to, že si svobodně zvolil svému osobnímu náboženskému cítění tu nejbližší formu „svatého přijímání“, tak se naše společnost právě navrátila do dob, jež slavný švýcarský psycholog Carl Gustav Jung nazval „temnou skvrnou na evropském středověku“. To hlavní, za co položil život Jan Hus, bude pošlapáno ve jménu byrokratického dodržování nesmyslných a protihumánních zákonů. Státní svátek „Upálení Mistra Jana Husa“ pak může být rovnou zrušen a nahrazen svátkem „Kladivo na čarodějnice a šamany.“ Slavit by se mohl na datum vynesení finálního verdiktu soudu nad manžely Kordysovými! Nebo na obdobné datum týkající se již starší justiční kauzy „konopného Jana Husa“, Dušana Dvořáka. Co myslíte, že bude lepší? Já osobně bych se přimlouval za datum odsouzení Kordysových. Protože na rozdíl od Dvořáka jsou dva. Žena a muž. Čarodějnice a šaman.

Mgr. Jan Blahůšek – teolog-religionista, charitativní pracovník, učitel meditace a člen České psychedelické společnosti